Rover SD1 poháněný kávovým odpadem dosáhlo v průměru 107 km / h. Konkrétně jde o vozidlo spalující plyn vznikající při hoření kávových granulí. Ten produkuje každá dobrá kavárna.
Dílo britského amatérského konstruktéra, Martina Bacona, dosáhlo ve dvou jízdách průměrnou rychlost 107 km / ha zapsalo se do Guinnessovy knihy rekordů.V první jízdě mu radar naměřil dokonce 120 km / h, druhá jízda skončila výsledkem 93 km / h. Dosavadní rekord patřil americkému týmu Beaver Energy a jejich dřevěnými briketami poháněnému vozidlu s rychlostí 76 km / h.
Káva nakopne člověka i auto ak je to možné, že kávový odpad dokáže rozjet auto?
Princip je jednoduchý. Bacon se svým týmem si na pokus o překonání rekordu vybrali Rover SD1 s šestiválcovým motorem. Pak přišla fáze odlehčování. Do koše putoval celý interiér a další nepotřebné části, na čem průkopníci ušetřili asi 250 kilogramů. Následovala montáž splyňovacieho zařízení, které se skládá z jakéhosi kotle, chladicí soustavy (mezichladič) a filtrů. Do kotle stačí nasypat suché granule z kávového odpadu a zahřát je na teplotu asi 700 stupňů. Hořením vzniká směs plynů (CO, CO2, vodík a metan), která putuje přes chladiče a filtry do karburátorů.
Vozidlo je vybaveno filtrem na zachytávání pevných částic a filtrem zachycujícím dehet. Ochlazená směs plynů se v karburátoru mísí se vzduchem a vytváří zápalnou směs, která pak hoří ve válcích. Kromě toho tým z britského Durhamu použil kvůli maximální rychlosti i jakýsi bajpas, kterým se obohacuje zápalná směs plyny z kávy v sacím potrubí mezi karburátory a válci.
Coffee Car MK2 je, jak už název naznačuje, druhým evolučním stupněm kávového auta z dílny Martina Bacona. První model Mk1 byl postaven na základě Volkswagenu Scirocco a vznikl jako jeden z projektů relace BBC Bang Goes the Theory.
