Mezi nejvýznamnější druhy patří arabský kávovník, Coffea Arabica, z jehož dvou odrůd Typica a Bourbon pochází většina kultivarů. Vyžaduje teploty v optimálním rozsahu 17 až 24 stupňů Celsia, mírné slunce a dostatek vláhy. Pěstuje se ve vyšších nadmořských výškách (900 až 2000 m), neboť se zjistilo, že pro výslednou kvalitu a lepší chuťové vlastnosti zrna je důležitý noční pokles teplot a časté deště. Na druhou stranu jde o rostlinu poměrně choulostivou, náchylnou k mrazům, houbovým chorobám i různým škůdcům. Protože původní arabský kávovník rostl hlavně ve stínu, musí se nově vysazené rostliny zastiňovat. Arabika poskytuje kvalitní a ceněná zrna s nízkým obsahem kofeinu v rozmezí 0,8 až 1,5%. Chuť je jemná a nasládle lahodná. Náročný způsob pěstování a následného zpracování znamená vyšší cenu. Na celkovém objemu výroby kávy se arabika podílí ze 70 až 75 %, ale její produkce se neustále snižuje na úkor druhého nejrozšířenějšího druhu Coffea Canephora, známého jako robusta. Ta je, na rozdíl od arabiky, rostlinou odolnější a poskytuje vyšší výnosy. Paradoxně, když uvedu, že zrna robusty dosahují menší velikosti, není to chyba. Robusta roste v podmínkách vyšších a stálejších teplot, až okolo 30 stupňů Celsia, převážně v rovníkových oblastech v nadmořských výškách 200 až 600 m. Vyšší teplota znamená rychlejší fotosyntézu, tedy i větší sklizeň. Kávová zrna robusty mají tmavší barvu, drsnější chuť, vyšší obsah kofeinu (1,7 až 3,5%) a jsou asi o polovinu levnější. Využívají se především do směsí s arabikou.
Dalším, již méně významným druhem kávovníku je Coffea Liberica. Tento silný a mohutný strom sice dorůstá výšky až 18 metrů a dává bohatou úrodu, ale jeho zrna mají pouze průměrnou kvalitu, jsou hořká a jejich využití je místně omezené.
