Ten, kdo zavítá do Benátek, může navštívit nejproslavenější italskou kavárnu Caffé Florian na náměstí Sv. Marka. Ta je totiž nejstarší kavárnou v Evropě a zároveň s tím patří mezi nejdražší a nejpřepychovější. Byla založena r. 1720 a zpočátku byla centrem politických debat (stejně jako každá jiná z nově vzniklých kaváren). Na protější straně náměstí stojí její věčný konkurent, Caffé Quadri, které je také velmi úspěšné. Kavárny vznikaly po celé Itálii a nejvíce právě v Benátkách. K jejich slávě přispívaly nejen známé divadelní hry opěvující kávu, ale i to, že kavárny byly místem, kde se scházela společnost a kde se probíraly společenské jevy z nejrůznějších pohledů. V polovině 18. století bylo v Benátkách více než dvě stovky kaváren.
Koncem 17. století se kultura kaváren začíná rozšiřovat do dalších míst v Evropě. Například do Francie dovezli z Istanbulu první pražená zrna roku 1626 a už o padesát let měla Paříž mnoho kaváren. Říká se, že jich bylo více než dvě stě padesát a mnohé z nich jsou zachovány do dnes. Pití kávy si oblíbili zejména intelektuálové a umělci. Avšak to, co zlákalo milovníky francouzského vína ke kávě a kavárenské kultuře, bylo především luxusní prostředí. První kavárnu otevřel podnikavý Peršan Gregor a postavil ji prozíravě hned vedle Comédie Francois.Byla nákladně zařízena a stala se vyhlášenou divadelní kavárnou. Ve Vídni, která je dnes považována za město kaváren, to kavárny neměly z počátku vůbec lehké. První kavárnu, „U Modré lahve“, zde založil cestovatel a voják Kolschitzky, který získal kávová zrna po Turcích z obléhání Vídně. Povolení k této činnosti dostal od císaře Leopolda I. pro statečnost v boji proti Turkům. Tento kavárník se ještě proslavil podáváním cezené kávy. Ani později, za vlády Marie Terezie nebyl provoz kaváren lehký – byl značně omezován a o velkých svátcích musely dokonce zůstávat zavřené. V době, kdy bylo v Paříži a Londýně přes tři sta kaváren, jich bylo ve Vídni sotva deset. Dnes je nejznámější vídeňskou kavárnou Café Sacher. Kávu tu připravují podle starodávných receptur. Je možné si objednat klasickou Sacher kaffe, podávanou s likérem a šlehačkou, kávu s názvem Maria Theresia nebo Fiaker kaffe, což je silná káva pojmenovaná po vídeňských fiakristech, kteří ji tu v dřívějších dobách popíjeli, když čekali na zákazníky.
V Anglii vznikla první kavárna již roku 1650 v Oxfordu a posléze byl nadšenými studenty založen dokonce „Oxfordský klub kávy“. V Londýně se otevřela první kavárna až roku 1652, ale pak se stala velmi rychle vzorem pro další kavárny. A tak se v Londýně začala tradice kaváren, které byly „okny do společenských nálad, morálky a politiky národa“. Není také bez zajímavosti, že anglické kavárny sloužily jako první volební kavárny na světě. Nejproslulejší kavárna byla založená v roce 1688 Edwardem Lloydem. Scházeli se v ní loďaři a obchodníci a vynalézavý Lloyd speciálně pro ně vydával zpravodaj Lloyds List, kde kromě jiného zveřejňoval seznam lodí, které byly pojištěny jeho zákazníky. Z toho pak časem vznikla známá pojišťovací Lloydova společnost.
Koncem 18. století obliba kávy trochu klesá a do popředí se více dostává čaj, který byl považován za symbol příslušnosti k vyšší společenské vrstvě, a tak kavárenský ruch na chvíli téměř utichá. První kavárny na území dnešních Spojených států vznikají kolem roku 1670. Na rozdíl od evropských kaváren nepřitahovaly umělce a intelektuály, ale zcela jiné skupiny lidí. V Bostnu byly kavárny domovem rebelů, jinde sloužily k zasedání městských rad i při soudních jednáních. Některé čtvrti ne příliš valné pověsti se snažily svou pověst vylepšit právě zakládáním kaváren.
Do Německa se dostává káva také o trochu později, protože chuť Němce zprvu moc neokouzlila. Až roku 1679 byla v Hamburku otevřena první kavárna, ale převážně díky anglickým a holandským námořníkům a kupcům. První kavárny tak stály poblíž přístavu a sloužily hlavně cizincům, kteří ji znali a také vyžadovali. Později se staly kavárny záležitostí lepších vrstev, které se snažily napodobovat francouzské zvyky a mezi nimi tedy i pití kávy. Kavárny vznikaly především ve městech, kde se vyskytovalo velké množství cizinců, např. v Lipsku – „Malé Paříži“. Ale ani tam si nezískaly velkou oblibu a bylo jich tam pouze osm. Kávu chválili spisovatelé i hudebníci, svou přízeň tomuto nápoji vyjádřil i Johan Sebastian Bach složením „Kávové kantáty“.
Jako zajímavost uveďme, že si v 19. století německé ženy vytvořily vlastní rituál pití kávy doma, tzv. Kaffeekränzchen, což byla pravidelná setkání žen nad šálkem kávy. Muži je s despektem nazývali Kaffeeklatsch, což znamenalo „klevety při kávě“, ale možná právě tady můžeme hledat počátky nezávislosti německých žen. Přestože se Německo kávě hodně dlouho bránilo, tak se dnes Němci řadí mezi přední konzumenty v její spotřebě.
K historii kávy je třeba ještě říci, že káva byla zpočátku velmi drahou záležitostí. Trvalo velice dlouhou dobu, než se tento nápoj z měšťanských domů dostal mezi prosté lidi. Ti ji totiž nejprve považovali za žaludeční lék, nejspíše také proto, že ke koupi byla pouze v lékárnách.
