Nikdo nedokáže přesně říci, kdy se čaj objevil a kdo poprvé smočil v této lahodné voňavé tekutině své rty. Legendy líčí jako objevitele čaje a zároveň skvělého léčitele čínského císaře Šen-munga, který si před bezmála pěti tisíci lety převařoval velmi znečištěnou vodu, kterou chtěl uhasit svou žízeň a do níž mu nešťastnou náhodou upadlo několik listů ze stromu. Rozhněvaný a žíznivý se tehdy sehnul a ponořil do čaje své dlaně, aby lístky z vřící vody odstranil. Byl omámen líbeznou vůní, která se linula z nádobky a rozhodl se čaj ochutnat.
Někteří Číňané přisuzují čaji božský původ a spojují tuto tekutinu s buddhistickým mnichem Bódhirmu. Ten přísahal všem věřícím, že se bude po celý život modlit, vysílením však zanedlouho usnul. Mnich se velmi rozhněval, že tak lehce podlehl spánku a ze vzteku si uřízl obě víčka. Na místě, kde se dotkal země, vyrostl keř, z jehož lístků se vyrábí nápoj oddalující únavu a povzbuzující tělo mysl.
Nejstarší herbář, jenž nese záznamy o čaji, pochází z Číny a vznikl před 1500 lety. Legendy o zázračné moci čaje se však vyprávěly o mnoho staletí dříve. V 6. století se stal čaj nápojem aristokracie, o 4 století později byl nápojem všelidovým, nejspíše kvůli špatným hygienickým podmínkám, které v této oblasti nedovolovaly pít nepřevařenou vodu. Z čajových květů se vyráběly svíce do chrámů, z drobných lístků drahé cigarety a semena posloužila k lisování oleje. Za vlády dynastie Sung se největší oblibě těšil tzv. šlehaný čaj, jehož přípravu převzali Japonci pro svůj dodnes trvající čajový obřad. V některých provinciích bylo zvláště dbáno na přípravu žlutého čaje, jehož lístky musely být sbírány za ranní rosy. V době sklizně této mimořádné rostliny nesměly speciálně vyškolené sběračky pojídat žádná výrazně vonící jídla, k rostlinám směly přistupovat vždy jen po důkladné koupeli a v rukavičkách speciálně vyrobených pro tuto práci. Z doby vlády dynastie Ming, tedy zhruba ze 14. století, pochází první zprávy o spařovaném čaji, jak ho známe dnes. Čína vyvážela do 1. poloviny 19. století nejvíce čaje na světě, díky britské koloniální politice však byla předstižena Indií, která i dnes drží prvenství ve vývozu čaje do celého světa.
Čaj se rozšířil také do Tibetu. Tamní kočovníci jej popíjejí s rozpuštěným jačím máslem a se solí, což je pro nás Evropany způsob naprosto neobvyklý. Míchání tuku a čaje mávšak v nehostinných a chladných podmínkách Tibetu dobré důvody. Čaj má vysokou energetickou hodnotu a obnovuje tak síly lidí.
V Japonsku rostl čaj kdysi planě, později se však stal nápojem velmi rozšířeným a pro jeho přípravu se v 15. století začal uplatňovat čajový obřad převzatý z Číny. Japonské rodiny měly zvláštní čajové pokoje nebo domky s velmi malými vchody, aby se každý, kdo chtěl ochutnat, musel před vstupem sehnout a vyjádřit tak pokoru tomuto nápoji. Tradice čajového obřadu se udržela dodnes, užívá se kvalitní čaj mačča, který se za pomoci nejlepšího čajového náčiní připravuje až 4 hodiny.
V Indii, která byla dlouhou dobu anglickou kolonií, se skutečný zájem o čaj objevil až v 19, století. Dnes se za nejkvalitnější a nejdražší čaj považuje čaj z oblasti Darjeeling. Na Cejlonu se začalo s pěstováním čaje tak trochu nešťastnou náhodou. Oblíbený zde byl především kávovník, který se zde kvůli rzi, jež zničila plantáže, nedal dále pěstovat. Na tomto ostrově se čaj cení podle nadmořské výšky, ve které roste. Nejkvalitnější čaj pochází z výšek okolo 2000 m.n.m. Platí zde pravidlo, že v čím větší nadmořské výšce čaj roste, tím je vyšší jeho cena. Prostřednictvím Ruska jsme čaj poznali také my. Tradice čaje v této zemi však není zdaleka tak dlouhá, jak by nasvědčovala společná hranice tohoto státu s Čínou. Mnoho obyvatel této země si čaj oblíbilo a začalo se tradovat přísloví: Tam, kde mají dobrý čaj, pije se méně vodka.
Do Evropy se čaj dostal v 16. století. Přestože si tento nápoj získal mnoho příznivců, našli se zde i odpůrci, kteří tvrdili, že pitím čaje ztrácí muži přitažlivost pro ženy. Po Portugalsku a Holandsku se stala třetí velmocí zapojenou do obchodu s Čínou a Indií Anglie, jejíž král Karel II se roku 1660 oženil s portugalskou Kateřinou. Oba prý byli velkými milovníky čaje a Kateřina díky své výbavě čítající několik kilogramů čaje rozšířila lásku k tomuto nápoji po celé Anglii.
