Nejčastěji používanými ochucovadly jsou mandle, čokoláda, amaretto, máta, skořice, kardamom, nejrůznější oříškové příchutě, mandle, muškátový oříšek a moka. Také jsou často používané ovocné příchutě, především malinové, banánové, pomerančové a citrónové.
V Arabských zemích je velmi oblíbený kardamom, který překryje hořkou chuť silné kávy. Také je možné společně s kardamomem přidávat malé množství šafránu. Pro Itálii je typická skořice, v Mexiku se přidává kromě cukru a skořice i hřebíček a v Belgii je nejvyhledávanějším ochucovadlem čokoláda. Ta se dodává ke kávě balená anebo se v nápoji přímo rozpustí. V Rakousku bývá zvykem do vídeňské kávy přidávat malé množství sušených fíků.
Velmi lahodné jsou kávové nápoje v kombinaci s malým množstvím alkoholu. Opět má každá země trochu jinou kulturu a tedy i jiný druh alkoholu, který je charakteristický pro danou oblast. Ve Francii se například káva dochucuje likéry, calvadosem, jablečným normandským brandy anebo cognacem. V Řecku se používá anýzový likér „ouzo“. Švýcaři přidávají nápoj vyrobený z třešní (tzv. „kirsch“); v Británii je typická whisky (často irská nebo skotská). Obyvatelé Belgie mají jako své oblíbené ochucovadlo hruškovici.
Pikantní chuť může kávě dodat i plátek citronu anebo pomeranče; lidé zabývající se zdravou výživou doporučují místo cukru sladit medem.
Ale zcela nejběžnějším aromátem kávy je všeobecně rozšířené mléko, které se má používat výhradně se sníženou tučností, protože tuk překryje jemné chuťové nuance spařené kávy. Historické prameny uvádí, že káva s mlékem se pila už od konce 17. století a dnes zažívá velký rozmach v Evropě i Americe. Existují však také země, kde se mléko do kávy nikdy nepřidává a těmi jsou Jemen a Etiopie, odkud původně kávovník pochází. Také se káva s mlékem nepije ani v Turecku.
Na světě je tedy velmi mnoho způsobů pití kávy. Ve Švýcarsku je například oblíbená ořechová káva, do které se ořechy nepřidávají. Přesto jsou z kávy Café noisette cítit, protože jde o silně extrahovanou přefiltrovanou kávu, která je ochucena třešňovicí a smetanou.
V Dánsku si můžete dát Kopenhagen, která chutná po skořici a hřebíčku, je sladká a podává se s rumem. Obdobná káva se jmenuje v Německu Farizejská káva.
A ve vzdálených a pro nás exotických zemích i káva voní exotikou. V Tunisku se káva podává s vůní pomerančových květů, v Maroku se pije instantní káva, do které se přidávají plátky z pomeranče a pomerančová šťáva. Na Havaji můžeme dostat kávu posypanou kokosovou moučkou a brazilskou specialitou je zase kakaová káva. Jde o velmi kalorickou sladkou kávu, ochucenou kakaovým likérem a nezbytným kopcem šlehačky.
Aromatizování kávy může mít často i jiné důvody než ozvláštnit již dobrou kávu. Kávy se často stříkají chemicky, aby se zakryla nekvalitní káva – aby voněla i když není čerstvá, ale na chuti to bohužel nic nespraví. U instantních káv je aromatizace dokonce nutností, protože jinak by vůbec chutí nepřipomínala kávu.
Když jsou kávy aromatizovány, tak se aroma často zachytí i na mlýnku či kávovaru a nejde smýt. Zůstává na přístrojích a po nějaké době se začne rozkládat a přístroj proto může začít páchnout apod.
